O mně

Jmenuji se Veronika a jsem certifikovaná koučka, lektorka, konzultantka a spisovatelka v oblasti vzdělávání, osobního rozvoje se specializací na práci s emocemi,stínovými aspekty, traumatem a psychosomatikou. Nabízím individuální konzultace pro dospělé, poradenství v oblasti partnerských a rodinných vztahů a komunikace a skupinové kurzy, kde předávám všechny své zkušenosti v oblasti práce s vnitřním světem a psychikou.

Svou poradenskou činnost jsem profesionálně zahájila po certifikaci v roce 2011. Od té doby předávám svůj dar s citem pro jemnost, bezpečný prostor a důvěru, kterou dokládá více jak 2000 individuálních konzultací, desítky skupinových kurzů a důvěra klientů. V roce 2014 jsem začala publikovat články pod pseudonymem Shumavan, které si našly mnoho věrných čtenářů. To mě dovedlo k psaní mé první knihy, která vyjde v roce 2021.

Můj příběh

Narodila jsem se v roce 1981 jako empatik a vysoce senzitivní dítě, což pro mě v té době bylo spíše než darem, nástrojem pro velkou a bolestivou osobní transformaci. V životě jsem prošla mnoha osobními traumaty, které se zdály, být nepřekonatelnou překážkou na cestě k sobě. Sužovaly mě panické ataky, strach z lidí, z neznámých situací, bylo pro mě velice těžké najít v tomto světě kousek bezpečí a pocit sounáležitosti se světem. Cítila jsem se oddělená od sebe a od okolního světa. 

Bylo mi šestnáct let, když mi do rukou přistála první zásadní vědomá kniha, kde jsem měla pocit, že jsem konečně doma a že mi někdo přeci jen rozumí a chápe, co každý den prožívám, když vnímám emoce druhých lidí a cítím, jak se bolestně dotýkají i mého těla. Jako dítě jsem přesně věděla, co se v lidech odehrává za emoční procesy, co si myslí, co je pod povrchem toho a co namísto toho vyjadřují navenek. Byla jsem nesmírně zmatená, protože jsem viděla zásadní rozpor mezi tím, co je mi předkládáno jako viditelné a tím, co skutečně z lidí cítím. V té době jsem ještě nebyla ve spojení se sebou, takže jsem všechny své pocity musela potlačit a uvěřila jsem, že nic z toho není skutečné.

Jediná formou, komu se svěřit, byl papír a tak se psaní stalo mým důvěrníkem, aniž bych tušila, že mi jednou přinese možnost dělat v životě to, co mě nejvíce naplňuje a těší a co dělám dnes. Dalším milníkem na mé cestě bylo mateřství, které mi posvítilo na všechnu bolest, kterou jsem do té doby ještě nosila v sobě. Tehdy jsem si připustila, že je důležité, abych si už konečně našla cestu k sobě a tím pádem i ke svým dětem, na čemž mi velice záleželo. Mnohdy se za mnou jen zavřely dveře a bylo mi řečeno, že si na vše musím přijít sama, což pro mě nakonec bylo velkým přínosem, protože jsem se vše učila na sobě a krok za krokem zjišťovala, co je pro práci s traumatem to stěžejní a skutečně léčivé.

Prošla jsem si desítkami kurzů, workshopů, psychoterapeutickým výcvikem a metodami, které mi mnohé předaly, ale celkově se každou další metodikou pouze rozšiřoval můj mentální příběh a všechny nástroje se tedy míjely účinkem, neboť byly příliš složité a pracovaly převážně s mentálním nastavením. Nakonec jsem pochopila, že transformace je nekonečný proces zvědomování skrze prociťování a zvědomování si všeho, co je teď a tady bez popírání, posuzování a snahy o vyřešení. To je také zásadní cesta, kterou předávám dál, neboť JSEM JI SAMA PROŽILA.

Neuměla bych a ani nechtěla, předávat jakékoli učení, aniž by neprošlo mou prožitou zkušeností. Učím tomu, jak rozlišovat emoce a myšlenky od skutečných vědomých pocitů. Jak nacházet úlevu z bolesti a najít změnu úhlu pohledu, jak se na danou situaci dívat tak, aby byl život svobodnější, autentičtější, ovšem s respektem k ostatním živým bytostem. Všechno v našem vnitřním prožívání je otázkou rovnováhy a celistvosti. Není to metoda, je to princip.