Jmenuji se Veronika, narodila jsem se v roce 1981 a jsem lektorka, konzultantka s láskou k tvůrčímu psaní a v osobním životě matkou dvou dospívajících synů. Nabízím individuální konzultace pro dospělé, poradenství v oblasti partnerských a rodinných vztahů a vzdělávací semináře komplexní práce s myslí, emocemi a tělem.

Svou poradenskou činnost jsem profesionálně zahájila po certifikaci v roce 2009. Od té doby předávám svůj dar s citem pro jemnost, bezpečný prostor a důvěru, kterou dokládá více jak 2000 individuálních konzultací, desítky skupinových kurzů a důvěra stálých klientů. V roce 2014 jsem začala publikovat na facebookové stránce články pod pseudonymem Shumavan. Stránka již není v současné době aktivní, neboť svůj čas věnuji intenzivně vzdělávacím akcím a individuálním konzultacím.

Věnuji se formou rozhovoru:

mindfullness, aby mysl sloužila jako nástroj Vám a nikoliv vy jí

příčinám emocionální zátěže a bolesti, která se propisuje i do fyzického těla

úzkostným stavům, strachu, panice 

existencionálním otázkám a zvědomování

běžným životním problémům a situacím, kde je potřeba nastavit hranice a efektivně komunikovat

léčení stínových částí duše formou hlubší práce s emocemi  a nevědomím

Kladu důraz na to, že jakákoliv forma osobního rozvoje není o vylepšování sebe sama, ale o všímavosti k tomu, co se děje uvnitř v naší mysli, emočním rozpoložení a fyzickém těle teď a tady. Pokládám otázky, které míří přímo do podstaty a dávají možnost uvědomit si, kam a jak zaměřujeme svou životní energii. Tím se prohlubuje naše mentální, emoční i fyzické zdraví komplexně.

Jedinou formou, komu se svěřit, byl papír a tak se psaní stalo mým důvěrníkem, aniž bych tušila, že mi jednou přinese možnost dělat v životě to, co mě nejvíce naplňuje a těší a co dělám dnes. Dalším milníkem na mé cestě bylo mateřství, které mi posvítilo na všechnu bolest, kterou jsem do té doby ještě nosila v sobě. Tehdy jsem si připustila, že je důležité, abych si už konečně našla cestu k sobě a tím pádem i ke svým dětem, na čemž mi velmi záleželo. Mnohdy se za mnou jen zavřely dveře a bylo mi řečeno, že si na vše musím přijít sama, což pro mě nakonec bylo velkým přínosem, protože jsem se vše učila na sobě a krok za krokem zjišťovala, co je pro práci s traumatem to stěžejní a skutečně léčivé. Disociace a PSTD způsobila, že jsem byla často odpojená od vnímání svého těla, od emocí, často jsem zamrzávala a necítila bezpečí. Věnovala jsem se intenzivně samoléčbě a intenzivním studiem hledala cesty, jak s vlastním traumatem pracovat. Vlastní zkušenost a prožitek může být pro terapeuta, jak pozitivní ve smyslu hlubokého soucitu, tak samozřejmě negativní v rámci touhy záchrany, což jsem se učila v praxi rozlišovat a vnímat. Terapeut je také jen lidská bytost, která může chybovat, ale pokud dokáže navázat upřímný dialog s klientem ve vzájemné důvěře a úctě, může být tato spolupráce velmi příjemnou zkušeností.

Neuměla bych a ani nechtěla, předávat jakékoli učení, aniž by neprošlo mou prožitou zkušeností. Učím jednoduchým principům, které tu jsou s námi po staletí a které přesahují náš lidský svět. Jsem věřící, a ač jsem prošla mnoha oklikami, cestami a studiem mnohých směrů, vrátila jsem se zpět ke křesťanskému vyznání jako na svém počátku. Věřím v cestu pokory, lidskosti a soucitu. Vím o sobě, že nejsem dokonalý člověk a že neustále chybuji. Na své cestě se k tomu vždy přiznávám a mluvím o tom i s klienty, aby neměli pocit, že ten, kdo v sobě již nachází klid, je tím, kdo už na sobě nemusí dále pracovat a přijímat za svou nedokonalost zodpovědnost. Učím, že je třeba najít změnu úhlu pohledu, jak se na danou situaci dívat tak, aby byl život svobodnější a současně tedy i zodpovědnější a to s respektem k ostatním živým bytostem. Všechno v našem vnitřním prožívání je otázkou rovnováhy, pokory, zodpovědnosti a lásky. Není to o žádných metodách, je to o těch nejvyšších principech a hodnotách, které bychom měli stále vyznávat, ať nám svět říká cokoli o jednodušší cestě bez práce.